BMW Z4 sDrive35is

• Dynamika 9

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 7

• Praktičnost 6

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 7.4

RADOSTI:
Jadrný motor se spoustou síly; povedený interiér; pohodlný adaptivní podvozek

STAROSTI:
Příď neochotná k zatáčení; podvozek nedokáže zajistit ideální trakci

Hned v úvodu se přiznám, že s předchozí generací BMW Z4 jsem se nikdy nesvezl. I po několika letech však obdivuji nadčasové tvary, které pro mne v pozdější verzi kupé dosáhly samotného designerského vrcholu vozů s modrobílou vrtulí ve znaku. Nic z toho ale v tuto chvíli není podstatné, snad jen zmínka, že se BMW od původní filozofie řidičsky orientovaného roadsteru značně odklonilo směrem k pohodlnějšímu grand toureru.

BMW Z4 velká fotogalerie

To už ale jistě také víte, vždyť Z4 není žádným nováčkem, stejně tak vrcholná motorizace sDrive35is, která pod svým krkolomným označením skrývá řadový šestiválec o objemu tří litrů a dvě turbodmychadla. Pokud bychom zabrousili do technických detailů, došli bychom k motoru s označením N54B30, což je stejný kousek, jaký pohání i hrubiánské BMW 1M Coupé.

Na zadní kola putuje skrze sedmistupňovou automatickou převodovku rovných 340 koní a točivý moment 450 Nm. Krátkodobě ze sebe dokáže motor vymačkat i rovných 500 Nm, takže 1600 kilogramů těžký roadster dokáže zdolat stovku za 4,8 sekundy a bez problémů zvládne pokračovat až k maximální rychlosti 250 km/h.

Když za sebou máme základní fakta, můžeme se konečně přesunout k tomu, jak nejvýkonnější mnichovské zetko jezdí.

Už při samotném nastartování předvede dvojice výfuků působivé zaštěkání, které se ustálí na příjemném, hutném volnoběhu. V nižších otáčkách motoru chybí výraznější charakter, svým projevem by se dal přirovnat k umírněnějšímu sourozenci současného BMW M5. Při každém podřazení se dočkáte krásného zabubnování, při plné palbě nablízko červenému poli naopak krásného mechanického vytí, které nechá vzpomenout na dnes už dávné modely divize M s atmosférickými motory.

V ideálních podmínkách dokáže zvuk korelovat se zrychlením, stačí ale sebemenší nerovnost a stabilizace se přihlásí o slovo. Podvozek se všemožnými způsoby snaží zadní kola udržet v kontaktu s asfaltem, častokrát je ale výsledkem zmatené blikání výstražné ikony rozevlátého auta, takže máte dojem, že se armáda elektronických pomocníků musí neustále snažit udržet vůz v požadovaném směru.

Skvělý řadový šestiválec dopovaný dvěma turbodmychadly se objevil i v BMW 1 M.

A ani s vypnutou stabilizací to není o moc lepší, volant zrovna nepatří mezi ty upovídané, takže veškeré korekce provádíte se značným zpožděním až ze signálů proudících skrze nízko položenou sedačku. Celkově jízda na limitu neoplývá takovou jistotou, jakou mají starší vrcholné sportovní modely této značky.

Zaslouženou pochvalu si připisuje sedmistupňový automat se dvěma spojkami, který vás v komfortním režimu neobtěžuje nerozhodností, naopak dokáže předvídat a hladce měnit jednotlivé stupně. Ve sportovním režimu je naopak sází hlava nehlava s pořádným kopancem do ledvin jako bonus.

Jakkoli tedy u některých modelů volám po manuálním řazení, tady mně automatická převodovka nejen nevadila, ale i vyhovovala k celkovému naladění auta. Navzdory potentnímu šestiválci, který dokáže táhnout jako stádo volů jen co překročíte 1500 otáček a tachometr vyhnat k číslům, které se ve slušné společnosti nevyslovují, zkrátka Z4 sDrive35is není sportovní.

Interiér si zkrátka zamilujete. I s obyčejnější výbavou vypadá skvěle.

Je požitkářská. Jen se rozhlédněte po tom dokonale zpracovaném interiéru, který činí ještě výjimečnějším oranžová alcantara ve dveřích a oranžově prošívaná palubní deska. Dotkněte se precizně vyrobených ovladačů klimatizace a ve finále nechte pevnou střechu putovat za vaše záda.

Co na tom, že pak má kufr vstupní otvor velký jako poštovní schránka a že do auta fouká víc, než je tomu v případě například Mercedesů. V tu chvíli se zážitek z jízdy rozroste o další dimenzi, kterou vystihuje svoboda otevřeného auta. Můžete namítat, že pro to si nemusíte kupovat kabriolet za jeden a půl milionu a budete mít samozřejmě pravdu. Jenže jízda v Z4 je svým způsobem okouzlující, ať už je to tou předlouhou kapotou, krásným designem nebo skvěle znějícím motorem.

Pokud by tedy bylo po mém, bral bych slabší motorizaci, která v přímce nebude dosahovat oslnivých rychlostí, ale plně vám to vynahradí v zatáčkách ochotnější přídí. A k tomu dost ušetříte.Základní motorizace sDrive18i přijde na 892 500 Kč a ze svého přeplňovaného čtyřválce vyprodukuje 156 koní. V silnějším naladění může být výkon 184 respektive 245 koní v případě označení sDrive28i. Ta v základu stojí 1 117 500 Kč a už ve standardní výbavě nabídne všechno podstatné. Přeplňovaný šestiválec se nabízí ve dvojím naladění, buď s výkonem 306 koní, nebo s přídomkem „s“, který mu přidá citelných 34 koní. Povážlivě ale naroste i cena, zatímco sDrive35i stojí 1 245 000 Kč, silnější verze přijde na rovných 1 470 000 Kč.

VERDIKT
Pokud mám v závěru shrnout své pocity, pak nejvýrazněji mi v paměti utkvěl především motor. Má dechberoucí zátah, skvostný zvuk a přijatelnou spotřebu. Podvozek auta ale není s to vyrovnat se s takovou porcí výkonu jinde, než na hladkém asfaltu. Možná to bude znít kacířsky, ale osobně bych nejspíš upřednostnil nižší hmotnost přeplňovaného čtyřválce a tedy i lepší vyvážení před drtivými výkony řadového šestiválce.

Měření a technické údaje