BMW 750d xDrive (2014)

• Dynamika 9

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 9

• X-Factor 9

• Celkové hodnocení 9

RADOSTI
Dynamika, spotřeba, jízdní vlastnosti, charisma

STAROSTI
Podvozek (mimo rovný asfalt až tvrdý), strmé řízení (možná pro někoho?)

Dvě sekundy po nastartování jsem měl jasno – tohle auto se mi nelíbí a nebudu ho mít rád, a tím důvodem je motor. Naftový šestiválec se probudil k životu ve sterilním, až „laboratorním“ tichu, a podzemní garáží se rozezněl zvukem, který mi k nejluxusnějšímu modelu v nabídce BMW prostě neseděl. Zastudena mě dieselově výrazný projev zaskočil. Ne, tohle auto se mi nelíbí a nebudu ho mít rád. Vážně? Ne, všechno bude nakonec jinak. BMW řady 7 prošlo v roce 2012 faceliftem, který možná na první pohled nebyl nijak dramatický a jen stěží bych dokázal všechny odlišnosti od předchůdce vyjmenovat.

Jedna věc, ale zásadní, se při modernizaci týkala pohonných jednotek, pod kapotu auta se dostal motor připravený u divize M Performance označený jako 50d. A právě tento agregát pracuje v „mém“ autě, což znamená, že automobil disponuje výkonem 381 koní v 4000 až 4400 otáčkách a točivým momentem 740 Nm v rozmezí 2000 až 3000 otáček. Když vzpomenu na jízdu s BMW 550d xDrive, tak tam mne auto zcela neoslovilo, naladění bylo takové, jak to jen říct, hodně benevolentní k řidičským chybám. Chci tím vysvětlit, že jsem mohl s autem díky brutálnímu motoru a sofistikovanému pohonu všech kol jet až nesmyslně rychle a chyby, kterých jsem se dopustil (třeba jeden velmi špatný nájezd do zatáčky), auto eliminovalo. Jet tam s jiným vozem, letím do pole, anebo minimálně mám plné ruce práce, abych se udržel v prachu krajnice. Tady jsem jen cítil pod zadkem, jak se auto silou techniky nebo nějakým jiným zázrakem vrátilo do správné linie a jelo se dál.

Řídili jsme: BMW M5 (F10)

První jízda | vydáno 9. 6. 2013

U BMW 7 se mi jevil celkový projev kultivovanější, vyrovnanější, méně děsivý. Ano, i řada 7 s tímto motorem a pohonem všech kol je velmi rychlá, nicméně jiným způsobem. Sedmička zrychlí z nuly na stokilometrovou rychlost za 4,9 sekundy a má maximálku omezenou hranicí 250 km/h, ale při agresivním kickdownu se neodehraje prokopnutí ledvin, hluboké zapadnutí do sedaček a vyděšení všech lidí na palubě. Ne, auto se velmi rychle rozjede, ale nevyděsí. „Děsivé“ je pružné zrychlení, opojně děsivé, díky osmistupňové automatické převodovce a lokomotivnímu krouťáku máte kdykoli pod pravou nohou tolik síly, že můžete předjíždět prostě tak, jak vás napadne. Vidíte mezeru mezi auty? Plyn, a jedete.

Tedy je zapotřebí nemít nastaven ekologický režim vozu – v tom mi osobně přišlo auto uměle a přílišně otupené v zájmu spotřeby, ale jinak vážně stačí položit plynový pedál na zem a auto zrychlí. Rychlost je mocná. A nenápadná, auto ji krásně maskuje – a „krásně“ myslím, že jedete velmi rychle a nic vás neruší. Na druhou stranu jsou tady indicie, které vás včas na kosmické tempo upozorní, ne jako u Audi A8, kde to, že jedete 180 km/k zjistíte, až když se zatáčka začne dramaticky utahovat. Že je tempo “vyšší“ jsem vnímal tak od nějakých 160 km/h – do té doby jako kdybych stál – a pokud jsem dál akceleroval, tak jsem se velmi svižně dostal nad hranici 200 km/h. I tam auto nabízelo jistotu v přilnavosti, klid na dlouhých podélných nerovnostech, ticho na palubě. A pokud jezdíte třeba pracovně přes Německo, na dálničních úsecích s neomezenou rychlostí se dá jezdit 240 km/h stále vcelku bezpečně.

Brzdy jsou velmi dobré, musejí být, protože z tak vysokého tempa nemají více než jednu šanci nezvládnou decelerační proces. Jedete-li extrémně rychle, ale s rozmyslem a včasnou reakcí na situaci před vámi, auto vždy včas zpomalí. Nevím, jak by si poradilo s dlouhotrvajícím přístupem „brzda-plyn-brzda“ než by se svařila brzdová kapalina, odešel materiál na destičkách a brzdy začaly vadnout, ale v rozumném stylu se dalo jezdit velmi rychle bez toho, že bych jedinkrát brzdové soustavě nevěřil. „Nakousl“ jsem převodovku a jakkoli jde jistě o „vychytaný“ technologický kousek, nebudu se jí více věnovat. Nemám na to inženýrské znalosti a pohledem řidiče pracuje hladce, a pokud je nastavení ve sportovním režimu, tak i velmi rychle. K tomu přidejte pohon všech kol xDrive a je tady limuzína, která je velmi dynamická nejen na dálnici, ale i na okreskách. Jde o jedno z těch mála velkých aut, které se v ostrém tempu dokáží semknout kolem řidiče, pocitově se zmenšit a navodit dojem, řekněme ostrého hatchbacku.

Do velmi ostrých zatáček je samozřejmě třeba počítat s více než pětimetrovou délkou auta a je zapotřebí si lehce nadjíždět, ale to mluvím opravu o lomených vracečkách. Jinak umí tohle BMW 7 vpadnout do zatáčky, ideálně odřadit, připravit auto na výjezd, u apexu se zhoupnout do strany přesně tak, aby příď nastavilo k ideální trajektorii pro opuštění oblouku a pak vypálit ven. Neuvěřitelné, vážně parádní a lépe je na tom o zlomek jen jedno jediné auta v segmentu. Mluvím-li o možnosti nastavování, musím se zmínit o podvozku, který byl tvrdý, ale ne tak tvrdý, jak si jej pamatuji z řady 7 z předchozích let.

Tvrdý ve smyslu sportovně laděný, schopný držet stopu, neodskakovat. Na nerovnostech jsem cítil rázy do auta, ale ne nepříjemně. Řekl bych, že šlo v rámci luxusní limuzíny o delikátní vyváženost komfortu a sportovnosti, s mírným akcentem na řidičskou angažovanost, ovšem bez zásadního a negativního vlivu na pohodlí v autě. Vážně smekám, kruh se uzavřel, BMW vyrobilo luxusní automobil, který i přes svou cílenost na komfort a honosnost umí nabídnout sportovní vyžití za volantem. Tedy pokud by chtěl majitel auta sám řídit a ne sedět na zadním sedadle. Tam je více místa než bych hádal, že bylo dřív, v sedačkách se příjemně sedí, samozřejmostí je samostatná klimatizace pro zadní partie, stahovací clona na zadní sklo a podobně.

BMW řady 7 (2001 – 2008)

Ojetá auta | vydáno 19. 9. 2013

Víc jsem během dvaceti sekund na zadních sedadlech neobjevil a víc jsem se tam nechtěl zdržovat, protože sedmička byla tak skvělá na řízení, že jsem se hned vrátil za volant. Ten je možná na mé krátké prsty silnější než bych si přál, ale ne, v pořádku, zaklesnu-li palce za ramena u věnce, tak vlastně nepotřebuji objímat věnec volantu. Překvapilo mne možná až příliš strmé řízení – mne osobně nevadilo, ale možná není pro každého. Musím se ale zase vrátit myšlenkově na okresky, kde se právě díky kombinaci celkem citlivého volantu, ostrého řízení, vynikajícího podvozku, silného motoru a schopného pohonu všech kol z BMW 750d xDrive stává skutečně brutálně funkční zbraň.

Abych jen nechválil… Na začátku jsem naznačil, že mi nesedl zvuk motoru a to platí (ve studeném stavu) stále, jakkoli jde o zajímavý kus techniky a silný agregát, tak větší motor méně nabuzený přeplňováním by podle mého uměl méně bručet. Ale za jízdy, třeba na D1, na kterou jsem také vyrazil, hlas motoru hravě přebil aerodynamický hluk anebo ruchy od mizerného asfaltu. Další kárnou poznámku chci směřovat na kolečko ovladače multimediálního systému. S autem jsem jezdil i za velkého vedra a ovladač iDrive byl rozpálený tak, že nešel delší než kratičkou chvíli držet v prstech. Jestli jsem tak zhýralý, že bych si přál chlazení ve středové konzole? No, vlastně ano, u auta, které v základu stojí jako rodinný dům určitě, anebo alespoň jiný materiál, který by při zapnutí klimatizace (která je mezi námi famózní svou nevtíravou účinností) rychleji vychladl. Popřípadě, co třeba zapouštěcí kolečko, tak jako má třeba Jaguar u voliče převodovky? I když to se také zahřívá, ale ne tolik. Mohl bych mluvit o kvalitě materiálů, ale to by nemělo smysl, jsou špičkové, příjemné na dotek, hladké a kůže voňavá.

Digitální displeje vypadají atraktivně a při přepínání jízdních režimů mění vzhled a barvu (jasně, že sportovní jde dočervena), dveře se tiše samy dovírají, zavazadelník je obrovský a pojme vše, co si jako provozovatel limuzíny dovolíte naložit (kufry, golfové bagy a tak dále). A mohl bych mluvit o výbavě, ale to by nemělo smysl. Je široká jak ústa Lucie Bílé, a hlavně je podmíněná tím, co si zákazník vybere z příplatkové výbavy. Jedete-li odshora dolů ceníkem BMW 7, pak u kolonky 750d máte v základní výbavě opravdu téměř vše, hrát si můžete třeba s metalickými barvami za 28 834 Kč nebo laky sekce Individual za 62 738 Kč. „Naše“ auto mělo M sportovní paket, který k autu šel nejenom vzhledově, ale i myšlenkově, k tak rychlé a schopné limuzíně se „emko“ hodí i bez ohledu na to, že jde o sadu doplňků a ne BMW M7 jako takové.

M paket pak přijde na 153 530 Kč, M Sport Edition stojí dalších 141 726 Kč a nabízí další a další prvky, které stojí za to mít, pokud vládnete dostatečnou sumou peněz. A platit můžete i za kola, ovšem je otázkou, jestli si kazit jízdný dojem dvacetipalcovými disky, pokud začnete ivestici 109 486 Kč zvažovat. Závěrem je tady spotřeba, na kterou nechci a nemohu zapomenout. Znovu si připomeňme výkon vozu, jeho dynamické schopnosti a pak by se dalo čekat, že za rychlými přesuny auta vážícího přes dvě tuny (jen velmi málo přes dvě tuny, relativně „nízká“ hmotnost je také něco, co si zaslouží projev uznání) bude vysoký apetit. Tabulky mluví o kombinované spotřebě 6,4 l/100 km, což je nesmysl, tedy v mém případě byl, já jsem jezdil za nějakých 9,6 litrů, a to považuji za parádní hodnotu vzhledem k tomu, jak vysokým tempem jsem se pohyboval. A dám ruku do ohně za to, že jezdit méně svižně (ale pořád stále dynamicky), tak průměr minimálně o litr, litr a půl snížím.

Verdikt
Navzdory prvnímu rozčarování, které v tichu a šeru garáže vyvolal motor, který se hlasitěji, než jsem čekal, probral k životu, musím upřímně prohlásit, že BMW 750d xDrive tak, jak jsem jej dostal k testu, bylo skvělé, vlastně šlo o nejlepší řadu 7, se kterou jsem kdy jezdil. Auto dokázalo skloubit s ideálním vyvážením sportovní charisma, na které dlouhodobě značka BMW odkazuje, s komfortem, výbavou a stylem nutnými pro úspěch luxusní limuzíny. Osobně se mi líbí víc než Jaguar, svým živočišnějším přístupem k životu bych mu dal možná přednost i před Audi A8 a jediný, kdo by mi dokázal rozmluvit zájem o toto auto, by byl v případě (čistě teoretického zájmu vzhledem k mé platební schopnosti) prodejce Mercedesu třídy S. Právě S-klasse je také důvodem, proč v některých aspektech nedávám BMW 750d xDrive plný počet hvězdiček, ale považuji-li třídu S za vrchol nabídky, pak mu BMW 7 velmi těsně šlape na paty, těsněji než kdy dřív. A umím si představit, že potencionální zákazník, která nedá tolik na opulentnost třícípé hvězdy a záměrně bude hledat alternativu k nabídce ze Stuttgartu, zvolí právě BMW řady 7. A bude spokojen.

Měření a technické údaje