BMW 340i Sedan (2016) vs. BMW 328i Sedan (1994)

BMW v posledních letech zažívá krizi. Že by měla před krachem, to se opravdu říct nedá, naopak, daří se jí rok od roku lépe. Jistá skupina lidí považující se za tradicionalisty však u značky vnímá jistou krizi identity. Prý už to není jako dřív. To by se však dalo říct o všem, vždycky se najdou ti, kteří budou preferovat staré před novým. Protože ale značka BMW a její produkty patří mezi moje nejoblíbenější, značně mne to znejisťuje. Přiznám se, i já občas pochybuji.

Proto jsem zvedl telefon a objednal to nejlepší z obyčejných modelů pod ostrými eMkovými verzemi. Benzínový řadový šestiválec, pohon zadních kol, tak akorát veliké, to může být jen nové BMW 340i po faceliftu. Už jen pohledem do technických údajů je to velmi slibné auto. Dvaadvacet let staré BMW 328i generace E36 vedle něj papírově nemá šanci, jenže o absolutní čísla tady vůbec nejde. Vzal jsem ho dnes proto, abych při pátrání po tom, jak velkou porci radosti z řízení vám přinese jeho moderní interpretace, mohl začít od kořenů. Řidičské zážitky do tabulek prostě nezanesete…

Interiér

Dokazuje to hned interiér. Perfektní pozici za volantem prostě nezměříte, vůbec to ale nevadí, protože obě auta jsou na tom skvěle. Je to ale E36, která se orientuje na řidiče trochu víc. Teď nemám na mysli semišový volant a eMkové sedačky, které si majitel dodělal sám. Přístrojová deska, pro tuto generaci poněkud netradičně pojatá se zakulacenými trojúhelníkovými výdechy, vytváří jakýsi celistvý kokpit, a dostává se vám tak pocitu o něco těsnějšího spojení s autem. To ovšem vůbec neznamená, že by se v F30 sedělo špatně, naopak, posez je dokonalý.

Máte před sebou velký eMkový retro volant, který si přitáhnete až k hrudníku, sedačku spustíte jen pár centimetrů nad asfalt a bočnice si dofouknete podle libosti. Výhrady mám jen k bílé kůži, která se snadno špiní, vypadá světsky a trochu klouže, ale tu si vůbec nemusíte objednávat, osobně doporučuji napůl semišové sportovní sedačky. Interiér jako celek působí svěžeji a moderněji, ovšem starší z této dvojice vůbec nenavozuje dojem zastaralosti. Podívejte se na hi-tech palubní počítač, to muselo být tehdy něco! Teplotu oleje byste v něm ale hledali marně, zato nová trojka už před nějakým časem vyměnila budík teploty vody právě za informaci o životadárné tekutině. A pak že se už BMW na řidiče úplně vykašlalo…

Pohon

Velkou křivdu ovšem puristé mohou pociťovat pod kapotou. Dodnes nemůže spousta lidí automobilce odpustit, že už nenabízí jediný znělý atmosférický šestiválec, vážně ale za něj musíme truchlit? Za třílitr v minulé generaci občas také uroním slzu, ale ještě starší dva-osmička mne příliš nevzrušuje. Je to výborný motor, nevykládejte si to špatně, má skvělou odezvu na plyn danou benevolentními emisemi, a hutně graduje s rostoucími otáčkami, ale působí trochu obyčejně. Prostě si v 5300 otáčkách odkroutí to svoje, v šesti tisících odpíchne šichtu ve fabrice a při 6500 definitivně usne v gauči s pivem v ruce. Zkrátka za ničím se příliš nehrne a postrádá sladkou tečku, kvůli které stojí za to vytáčet jej k výšinám. Autu ale propůjčuje velmi svižnou hybnost, která i dnes bohatě stačí. A jak teprve musela znít stovka za 6,9 sekundy tehdy…

Přeplňovaný třílitr v novějším autě je charakterem také velmi plochý, s tím rozdílem, že na to nejlepší vůbec nečekáte, ale hned na začátku dostanete nafackováno. V každém okamžiku disponujete přebytkem výkonu a točivého momentu, jelikož na turbo prakticky nikdy nečekáte a dynamika je naprosto výbušná. Může to působit jako nuda, že si nemusíte v autě nic odkroutit a všechno dostanete zadarmo, na druhou stranu pocit absolutní kontroly nad vozem, kdy jen stačí lehce přitlačit na plyn a můžete se velmi snadno sklouznout nebo vystřelit ze zatáčky, je tak opojný. Technicky je tohle vážně malý zázrak, škoda jen, že v sobě neskrývá trochu víc emocí. Za normálních okolností je motor krásně tichý a kultivovaný, jakmile ho trochu vydráždíte, rozezní se do uší pichlavým vysokofrekvenčním bzučením. Přitom by si zasloužil trochu větší říz a hloubku.

Spotřeba

Možná si říkáte, kdy konečně dojde slovo na automatickou převodovku, která tu může působit tak trochu navíc, jenže zrovna v tomto případě bych hodně dlouho přemýšlel. Osmistupňový automat ZF patří k tomu nejlepšímu na světě, řadí jemně, když nespěcháte, a rychle, když potřebujete, aby nezdržoval. Být tohle jediné auto do rodiny, asi bych mezi volbou manuálu a automatu vážně hodně dlouho přemýšlel. To víte, už jsem také zlenivěl… Především je ale motor s automatem úžasně úsporný. Převaluje se neustále kolem tisíce otáček, protože si to dle hesla objem ničím nenahradíš může dovolit, a velmi intuitivně funguje i plachtění.

Výsledkem jsou dechberoucí čísla. Přesuny po okreskách a výpadovkách rychlostí deset nad limit s přehledem zvládnete za sedm litrů, a až se po prvním týdnu vybouříte, spadne vám dlouhodobá spotřeba z nějakých 13 litrů, které jsem za týden nastřádal já, někam k deseti až jedenácti litrům. Majitel BMW 328i jezdí dlouhodobě za 10,2 l/100 km s tím, že kombinuje cesty po městě, občas si zadovádí a prolne to i delší cestou přes celou republiku. To vůbec není špatné na takhle starou techniku.

Ovladatelnost

Jestli se ovšem na něčem projevil zub času nejvíce, pak na způsobu, jakým starší auto jezdí. Místy jej trápí vůle, jak v uložení podvozku, tak ovládacích prvcích, což je po více jak dvaceti letech provozu pochopitelné. Působí vyměklejším, unavenějším dojmem, ale i přes všechny vůle je cítit, jak všechno za časů největší slávy fungovalo. Podvozek se víc houpe a naklání, ale hezky drží stopu a přenos hmotnosti trvá týdny, což je ideální do začátků se zadokolkou. Řízení je pomalejší, ale po celou dobu konzistentní a plné citu, řazení by potřebovalo seřídit, ale za vyviklanými táhly cítíte mechanickou přesnost, a všechny pedály mají vyvážený a dlouhý chod. Mezi zadními koly pak samozřejmě nechybí příplatkový samosvorný diferenciál, který by k plnému využití potenciálu potřeboval trochu početnější stádo koní, ale o to tu vlastně ani tak nejde. Všechno je tak hezky sladěné do jednoho celku, nic nevyčnívá, ani nezaostává, prostě se tohle auto moc hezky řídí. Existuje jen málo starých aut, která vám otevřou hranice nepoznaného a dají tolik důležitých lekcí v řízení.

Třistačtyřicítka je mnohem ostřejší a divočejší, ale zároveň je velmi hravá a podmanivá. Pomáhá tomu hned několik faktorů. Jednak řízení je velmi přesné, rychlé a vyvážené, ačkoliv za více zpětné vazby bych se určitě nezlobil. Zadruhé, podvozek je pečlivě naladěný, pevný, tuhý, ostrý, nikoliv prkenný. A především geniálně vyvážený! Přední náprava oplývá spoustou mechanické přilnavosti a hezky ostře se vrhá do nájezdů zatáček, zatímco zadní náprava ji buď poslušně následuje, nebo se nechá pobídnout k lehce ovladatelné přetáčivosti. Jde to překvapivě snadno i bez samosvoru, ale asi vám nemusím připomínat, že i přesto je absolutní nutností! Zatřetí, tohle auto jako celek nepůsobí vůbec uměle či odtažitě, ale docela svěže, mechanicky, řidičsky…

BMW M235i Coupé (2015)

První jízda | vydáno 5. 1. 2015

V neposlední řadě, když vás přejde skotačení, je velmi civilizované. Sedmnáctipalcové pneumatiky totiž zajišťují velkou míru poddajnosti, takže se můžete spolehnout na to, že ani na ošklivě rozbité okresce nebude odskakovat a děsit vás. Takhle dobrých podvozků je vážně jako šafránu. Vlastně mám jen drobnou výtku – proč si v dnešní přetechnizované době nemohu individualizovat jízdní režimy? Já vím, že většině řidičů bude stačit ke štěstí Sport+, ale vůbec nechápu, proč po vypnutí stabilizace veškeré nastavení „spadne“ do režimu Comfort a nikdy tak nedostanete úplně ostré auto. Chtěl bych k tomu břitkou odezvu na plyn, práskání do výfuku, rychlé řazení automatu, možná plachtění po ubrání plynu a komfortní podvozek. Jenže každé z těchto nastavení mohu mít jen v určitém režimu, nikdy všechny dohromady.

Verdikt

Předpokládám, že netrpělivě čekáte na zodpovězení otázky z úvodu. Vážně to chcete slyšet? Tak tedy ano. BMW 340i je evolucí k lepšímu. Dvacet let vývoje se prostě musí někde projevit. Je drtivě rychlé, velmi ostré, mrštné i komfortní zároveň, prostornější a stále dost kompaktní, neuvěřitelně úsporné, nádherné uvnitř, úchvatné zvenku… ale především zábavné, když si o to řeknete. Možná poněkud odlišným způsobem, ale nuda to rozhodně není.

Je mi však potěšením říct, že je to i klasika, která tady má koho co učit. Třeba trocha citu v řízení by se určitě neztratila. Potom ostřejší zvuk, když i stará 328i měla důmyslný systém podtlakových klapek ve výfuku. A také více jednoduchosti. Obávám se totiž, že až našim dětem bude táhnout na osmnáct a budou toužit po svém první zábavném autě, dost možná nebudou mít z čeho vybírat. Z trojkového bavoráku se šestiválcem a pohonem zadních kol se brzy stane ohrožený druh… A to by byla velká škoda. Tohle je totiž vážně skvělé auto!

Pozn.: Odpovědi na své dotazy z článku „Právě testujeme“ naleznete v diskuzi pod původním článkem.

Měření a technické údaje