Beran: Zkušenosti z provozu ze zahraničí – jiný kraj, jiný mrav
blog
Letos jsem v rámci dovolené cestoval do Řecka, jmenovitě na Krétu, přičemž jsem s rodinou využil možnosti půjčit si na místě auto a udělat pár výletů.
Häkkinen prodává unikátní hypersporťák. Šampion Formule 1 dá kupci i speciální zážitek
Škoda Kamiq Monte Carlo se zalíbí hlavně obyčejným lidem, jejichž srdce tíhne k motorsportu
Cupra Formentor představuje lovebrand, kterým svou osobnost posunete na jinou úroveň
První seznámení s novou Škodou Kodiaq: Potěší nejsilnější diesel a naladění podvozku
Stopadesátka na českých dálnicích? Jen na zlomku úseků a s omezeními
Nové Lamborghini Huracán SVJ je posledním ryze spalovacím supersportem značky. Nástupce bude hybrid
Staráte se o mytí podvozku vašeho vozu? Tohle jsou důvody, proč to nezanedbat
blog
Letos jsem v rámci dovolené cestoval do Řecka, jmenovitě na Krétu, přičemž jsem s rodinou využil možnosti půjčit si na místě auto a udělat pár výletů.
Komerční prezentace
Komerční prezentace
Komerční prezentace
Komerční prezentace
Matně si vzpomínám, že před lety jsem byl na Korfu. Také jsem si zde vypůjčil auto a zkušenosti naprosto stejné. Ještě si vzpomínám že se hodně problikávalo světly, ale ne jako, že dávám přednost, ale spíš jako „pozor jedu, byl jsem tu dřív“.
Strávil jsem minulý měsíc dva týdny ve střední Itálii. Upřímně řečeno, moc velký rozdíl oproti Řecku v tom nebyl. A to oboje znám na vlastní kůži. Dovolenou jsem si užil, na silnici jsem prostě koukal splynout s davem, bo jsem tam opravdu nedojel proto, abych je učil na jejich silnicích řídit.
Co se mi líbilo, to byla i přes veškerý chaos prakticky neexistence jakékoliv agresivity. Sice často jezdí jako cvoci, ale navzájem se respektují. V tom se můžeme učit.
Co mě opravdu vadilo, to bylo parkování. Neřeším to, že klidně zaparkují v prostřed místního kruháku. Štval mě jejich zvyk parkovat na chodníku. Ne tak, že na něj opatrně částečně najedu tak, aby zbylo ještě dost místa pro pěší i kočárek, ale tak, že ho klidně celý zablokují. Za co by jednoho v Německu nebo Rakousku lynčovali a považovali za totálního asociála, co je v ČR vlastní pouze poměrně úzké skupině arogantních pablbů (přece nebudu hledat místo, když si jdu jen pro cíga… blikačky to jistí voe), to je v IT běžná praxe.
Do uvedených končin (Iónské ostrovy) jezdím dost často a na delší pobyty (jednotky měsíců) a skutečně, bývalo to tam tak, že agresivita na silnici nebyla z principu vůbec. S tím, jak zemi prolézá rakovina EU, sice agresivity, zvlášť od mlaďochů, přibývá, ale pořád je to vcelku pohodička. Napadlo vás někdy se zamyslet nad tím, proč? Protože tam v podstatě neexistuje policejní silniční šikana. Ono člověk, který je permanentně hnán do kouta státní buzerací, zhrubne. Zažil jsem tam, například, cestu stopem s policajtem ve služebním offroadíčku, kdy pán pravil „vyhrab si místo vzadu na sedačce“ – a já si vyhrabal, mezi svlečenou uniformou a pohozenou služební zbraní … Však oni je eritrejští raketoví inženýři a neurochirurgové taky vyškolí. Ale bývala to tam oáza absence silniční šikany. Vůbec nebylo výjimkou, když jsem za dva měsíce pobytu v jednom městě potkal policajty jen jednou, a to u stánku s gyrosem.
V mnou zmiňované Itálii tedy byla policie i karabiníci na každém druhém rohu a úsekové měření rychlosti takřka na polovině jejich dálniční sítě (podle místních s minimální tolerancí a vysokými pokutami). Mě to sice jako šikana nepřipadá, ale vám nejspíš ano. Řekl bych, že spojujete dvě věci, které spolu moc co společného nemají.
Musím jen souhlasit s článkem. O dovolené jsem jezdil po Rhodosu a naprostý chaos, ale totálně v klidu. Helmu nosili jen turisti s půjčenými stroji (a to ještě tak maximálně polovina). Stopka se sprostý slovo, čáry na silnici člověk spíš tuší, skůtry predjíždí zleva, zprava….
A policie nikde, pouze jedna příslušnice která řídila peklo v mikrouličkách Lindosu (a ta sama posílala auta bez ohledu na značky tak, aby co nejvíc usnadnila provoz. Klidně opačně do jednosměrky).
Nesouhlasím, že příčinou „agresivity, zvlášť od mlaďochů“ je „policejní silniční šikana“. Za čtvrt století, co řídím, jsem se potkal s policií jen v jednotkách případů, navíc korektně. To prostě nemuže mít takový vlliv.