Beran: Vlastnictví auta dítětem dle nového občanského zákoníku
Zdroj: archiv redakceV Právní poradně jsem dostal dotaz, jestli je možné, aby dítě vlastnilo motorové vozidlo. Už jsem na to psal kdysi článek, nicméně od 1. 1. 2014 máme nový občanský zákoník, který zrušil původní zákon o rodině, jehož ustanovení tuto problematiku také řešilo, tudíž dnes se podívám na to, jak k takovému řešení přistupuje stávající občanský zákoník (z.č. 89/2012 Sb.) – NOZ .
Dopředu ještě předestřu, že standardním důvodem pro převod auta na dítě (kromě řešení některých majetkových nebo rodinných situací) je neexistence odpovědnosti dítěte za přestupky a správní delikty, tzn. nemožnost uplatňovat např. objektivní odpovědnost za přestupky páchané řidičem auta vůči takovému dítěti-provozovateli vozidla. Základem je ust. §15 a §23 NOZu, podle kterých platí: „Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.“ „Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.“ Z těchto dvou ustanovení vyplývá základní možnost každého člověka, a tedy i dítěte, vlastnit majetek.
Dítě (i počaté a dosud nenarozené) je tedy plně způsobilé vlastnit majetek, a to i motorové vozidlo. Nabýt ho může různými způsoby, ať už smlouvou nebo např. v rámci dědického řízení. Sečteno a podtrženo, dítě vlastnit motorové vozidlo může. Problém tedy není v tom, že by dítě nemohlo auto vlastnit, problém je spíš v tom, co potom a jaké to má praktické důsledky. Pokud budeme brát do úvahy situaci, kdy chce rodič (majitel vozidla) převést vozidlo na své dítě, tzn. sjednat s ním smlouvu (např. darovací), je nutné vzít do úvahy to, že takový úkon není běžnou záležitostí a bude třeba k takovému úkonu schválení soudu.
Rodič sice standardně dítě v jeho majetkových věcech zastupuje, to však neplatí v případě, kdy hrozí střet zájmů (§892, odst. 3 NOZu), což by asi tento případ byl, tzn. lze mít za to, že k platnosti takové smlouvy by bylo navíc nutné, aby soud jmenoval dítěti opatrovníka, který by za něj smlouvu společně se soudem odsouhlasil. Souhlasu soudu (§898, odst. 1 NOZu) pak bude třeba právě s ohledem, že se bude jednat o nabytí majetku „nikoli zanedbatelné hodnoty“, což auto zpravidla je.
Komplikace pak budou vznikat v okamžiku, kdy se auto bude prodávat, protože to bude nutné zdůvodnit, opatrovník a soud to budou muset schválit, tj. bude s tím dost starostí. Bude s tím hodně administrativy a nákladů na samotné řízení a je pak otázka, jestli se to kvůli vyhýbání se odpovědnosti za správní delikty vyplatí. Možné to nicméně je. Příště se podíváme na možnost „zaparkovat“ auto ve svěřenském fondu (trustu).
