Beran: Střet auta s cyklistou v aktuální judikatuře soudů

Nedávno proběhla médii informace o případu nehody auta a cyklisty, kdy byl potrestán řidič, přestože viníkem byl cyklista. Co na to říká Judr. Beran?

K napsání dnešního článku mne inspiroval jeden ze čtenářů, který mi poslal odkaz na článek týkající se toho, jak Nejvyšší soud posoudil z hlediska trestní odpovědnosti střet řidiče auta jedoucího po  hlavní silnici s cyklistou, který mu tam vjel z vedlejší.

Jak to tak samozřejmě bývá, je důležité si přečíst samotné rozhodnutí (5 Tdo 327/2013-24) a úplně nejlepší by bylo znát celý spis, protože některé důležité (jakkoli někdy hraniční a sporné) skutečnosti a nuance, které nakonec mohly rozhodnout, se v novinovém článku mohou „poztrácet“ a  vyplynou pak až právě ze studia příslušného rozhodnutí nebo spisu konkrétního případu. Sám bude dále čerpat jen z informací, které jsem vyčetl z daného rozhodnutí, protože spis jsem samozřejmě neviděl. A nyní k tomu, co se mělo stát.

ČETLI JSTE: Jak se pozná, že jste dobrý řidič

Řidič jel po hlavní a přímé silnici mimo obec. Podstatné je to, že jel po hlavní a na přehledném úseku. Už se začalo stmívat (soud uvádí, že to bylo na počátku „civilního soumraku“), když došlo ke střetu s cyklistou, který nedal přednost v jízdě a zleva vjel na hlavní silnici. Jak to tak vypadá ze znění rozhodnutí, ke střetu došlo někde v půlce pravého pruhu, když už se cyklista blížil k pravé krajnici (asi vzdálenost toho auta špatně odhadnul a „nestihnul“ to). Auto ho srazilo a  cyklista na místě zemřel.Podstatná fakta jsou tedy zejména ta, že řidič auta jel po  hlavní silnici, měl přednost a cyklista mu tam vjel a nedal tím pádem přednost, v důsledku čehož došlo ke střetu. Jakkoliv byl jako hlavní viník uznán cyklista, který nehodu primárně zavinil nedáním přednosti v jízdě, ale ten samozřejmě stíhán být nemohl, protože zemřel, dostal trest i řidič auta, a to trest odnětí svobody v délce trvání deseti měsíců podmíněně odložený na dva roky a k tomu zákaz řízení na dobu 18 měsíců. Dost přísný trest na to, že měl přednost, řeklo by se na první pohled. A teď k argumentům Nejvyššího soudu, proč vlastně vůbec uznal řidiče spoluvinným z té nehody.

Jak už to bývá – a naposledy jsem o tom psal v rozboru nad rozhodnutím Nejvyššího správního soudu týkajícího porušení povinnosti kontrolovat situaci za sebou při odbočování vlevo, i když má řidič zapnutý blinkr a nesmí být předjížděn – velkou roli (a judikatura to dost naznačuje) hraje to, jak moc se poškozený snažil škodě sám zabránit, resp. jak moc udělal pro to, aby k nehodě nedošlo, případně zda udělal dost (všechno) pro to, aby nehodě zabránil, když už ten druhý své povinnosti porušil (samozřejmě za podmínky, že něco udělat mohl).Ve své podstatě v tomto případě trest řidič auta nedostal za to, že by tu nehodu primárně zavinil, ale za to, že zřejmě mohl něco udělat, aby střetu zabránil a neudělal to. V daném případě soud řidiči vytýkal to, že když toho cyklistu zdálky viděl, jak tam na vedlejší stojí a připravuje se vyrazit, že ho nesledoval celou dobu, aby se ujistil, že mu tam nakonec nevjede (jak se ale v důsledku stalo).

Rozhodující přitěžující okolností tady totiž zřejmě bylo, že řidič auta vypověděl, že to byl přehledný úsek, že cyklistu zdálky viděl, že tam široko daleko nebylo ani živáčka, žádné další auto, žádný jiný účastník řízení, prostě nikdo a soud mu tedy vytýkal, že když tam toho cyklistu viděl, jak se chystá vyrazit z vedlejší, takže ho měl pořád sledovat, aby, kdyby mu tam náhodou vjel, na to mohl reagovat. Řidič auta totiž zřejmě vypověděl, že ho nejdřív na dálku viděl, ale pak už si ho nevšímal (tedy až do okamžiku, kdy ho srazil), tzn., že koukal všude jinde, než na toho cyklistu, protože když by si ho hlídal, tak by se mu vyhnul (třeba do protisměru, kde prý nic nejelo).

Podstatné tedy bylo to, že vypověděl, že si toho cyklisty dál nevšímal, ačkoliv mohl a že se zjistilo, že když by ho hlídal, tak by nehodě zabránil, ačkoliv vina byla na straně cyklisty, který nedal přednost. Určitá laxnost a samozřejmost řidiče auta („jedu přece po hlavní“) bylo v daném případě to, na čem ho dostali. Jestli vypověděl, že si cyklisty víc nevšímal, protože je „přece na hlavní“, tak to byla chyba, protože mu dali za vinu to, že vzdor tomu, že byl na hlavní, mohl cyklistovi věnovat více pozornosti a že když by to udělal, mohl nehodě zabránit (to se patrně asi zjistilo i znaleckými posudky).

DOPORUČUJEME: Nejčastější přestupky cyklistů

Plyne z toho proto následující ponaučení. To, že řidič jede po hlavní, neznamená, že nemá povinnost věnovat se provozu tak, aby zabránil střetu nebo nehodě s účastníkem, který mu přednost nedal. To mi ostatně dává odpověď např. na otázku, jestli to člověk může „v klidu napálit“ do auta, které mu z vedlejší nedalo přednost za podmínky, že to řidič na hlavní mohl ubrzdit nebo jinak střetu zabránit a samozřejmě za podmínky, že měl možnost na druhého účastníka reagovat.

V tomto případě to bylo přesně toto, co rozhodlo. Řidič vypověděl, že cyklistu sledovat mohl, ale že to neudělal a protože se zjistilo, že se nemusel nutně věnovat jen provozu před sebou, protože to bylo přehledné místo a nikde nebyl nikdo jiný, tak mu to přitížilo. Určitě toto rozhodnutí nelze brát za nějaký dramatický precedens ohledně jízdy po hlavní silnici. Rozhodně ale nelze nikomu doporučovat argumentaci ve stylu „jedu po hlavní, takže když Vás sundám, bude to vždycky jen Vaše vina“. Je prostě důležité vždycky i v takovém případě dělat všechno pro to, aby člověk střetu zabránil, jakkoliv to neznamená na hlavní zastavovat.

Judr. Tomáš Beran

21.8.2013 10:14| autor: JUDr. Tomáš Beran

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist