Beran: Odpustkové dopisy a bodový systém
Zdroj: archiv redakceMusel jsem se trochu škodolibě usmát, když jsem na ČT1 viděl reportáž o tom, že je to právě rok od té doby, co skončily „výmluvy na osobu blízkou.“ Přesně příslušná novela nabyla účinnost dne 19. 1. 2014, ale to není důležité.
K hořkému pousmání bylo nicméně zjištění redaktorky, že tak nějak ty odpustkové dopisy „kazí“ bodový systém, protože si nebezpečná individua (třeba ta, co jezdí 90kou po Jižní spojce nebo 70kou po Magistrále na Pankráci) mohou vesele jezdit, (skoro) jak chtějí a nikdy se nevybodují, protože provozovatel zaplatí odpustek, řidiče nikdy nemusí uvést a řidiči tak mohou opakovaně a opakovaně porušovat rychlostní limity bez toho, aniž by museli mít obavu, že se vybodují (no, fuj!).
Vtipný dotaz byl pak na Ministerstvo dopravy, co říká na to, že takhle řidiči nedostanou body a přeci na postih těch recidivistů a notorických pokračovatelů rychlosti byl přece bodový systém vymyšlen. Mluvčí Ministerstva dopravy jen lakonicky odtušil, „že to analyzují“.
Zástupci BESIPu se sice nechtělo říct zjevný důsledek této změny naplno, ale přesto vyhýbavě uvedl, že to „může“ vést k obcházení bodového systému. Redaktorka pak s lehce překvapivým výrazem doplnila, že na odpustkových dopisech se ani nic nepíše o nějaké pokutě, ale jen o úhradě „částky“ a že tedy jak je to s tím vztahem k pokutám.
Na odpustkových dopisech je bohužel až bolestně vidět to, jak jsou nápady naší exekutivy zoufale nedomyšlené a protichůdné. Když se totiž „vymyslel“ bodový systém, nikdo z těch chytrých hlav, které ho implementovali, si neuvědomil (anebo uvědomil, ale bylo jim to jedno), že to, že lidé dříve platili pokuty vcelku „vzorně“, dozná velké změny, jen co se lidé začnou za bagatelní přestupky vybodovávat.
To ostatně úzce souvisí s právem nevypovídat. Toto právo existuje v našem právním řádu už dlouho, ale zas tak moc se u přestupků před rokem 2006 nepoužívalo (a to i proto, že se většina věcí řešila na místě, takže se stejně nedalo použít). Pak přišly dvě věci – bodový systém a kamerový „Klondike“, kdy se začaly ve velké míře instalovat rychlostní kamery všude možně, protože to přece ponese pěkný příjem do obecní pokladny.
Když se několik lidí záhy „ošklivě“ vybodovalo a začalo se o tom mluvit, „náhle“ se objevilo a začalo hojně používat právo nevypovídat (na automatické kamerové systémy ostatně velmi účinné).
Po pár letech si někdo uvědomil, že by bylo vlastně lepší, když by lidé zase dobrovolně platili pokuty, jako před zavedením bodového systému (body vem třeba čert), protože když mají zaplatit pokutu a ještě dostat body a záhy se tak vybodovat, tak že se jim ty pokuty až tak dobrovolně platit neche (divné, že?). Zajímá totiž někoho řidič, který se vyboduje a nemůže řídit? Nezajímá. Ten se nedá pravidelně a pěkně stříhat na odpustcích. Je přece „lepší“, když budou řidiči „jen“ pravidelně platit (pokud možno po menších částkách, aby je to najednou tak nebolelo a nestavěli se při stříhání na odpor), ale nevybodují se, protože tak bude přísun penízků zajištěn.
Je tragikomické pak pozorovat, jak jsme se potichu vrátili k onomu „výběrčímu“ režimu a bodový systém tak dostal ránu do zad (ne že by byl kdy k něčemu). Odpustkovými dopisy se valná část (jakkoliv pochybného) smyslu bodů negovala, protože drtivá většina deliktů plyne z automatických měřících zařízení a tam, kde to odpustkem projednat nelze, stejně hrozí zákaz řízení, takže řidič nebude řídit tak jako tak. Body se tak staly okrajovou záležitostí případů, kdy je řidič za bagatelní přestupek chycen na místě.
Inu, co by exekutiva pro zajištění přísunu z odpustků neudělala, že? Že se tím popře smysl s pompou zavedeného bodového systému? Koho to zajímá? Hlavně, když lze ovečky pěkně dál stříhat a moc se nebrání.
