Beran: Materiální aspekt (tak trochu) naruby

Určitě jste zaznamenali nedávno publikované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (např. zde: http://www.novinky.cz/domaci/298403-ridic-musi-poznat-i-bez-znacky-ze-je-v-obci-a-jet-padesatkou-rozhodl-soud.html), ze kterého mělo podle prvních informací vyplynout, že 50kou musí jet řidič i v místě, kde neminul značku „Obec“, pokud mu muselo být jasné, že se v obci (tedy souvisle zastavěném území) skutečně nachází.

Po seznámení se s novinovými titulky jsem se nejdříve pro jistotu pokřižoval a zamumlal pár právnických exorcismů, nicméně po pečlivém pročtení citované rozhodnutí (1 As 183/2012 – 50; možno si jej nalézt na www.nssoud.cz) se domnívám, že je na dobrovolné odevzdání řidičského průkazu (naštěstí) přeci jen brzo. NSS v tomto rozhodnutí uvedl řadu věcí, které jsou totiž dle mého názoru velmi dvojsečné a naopak mohou být velmi snadno obráceny proti NSS.

Nejprve ale faktický stav. Když si to rozhodnutí přečtete, zjistíte, že obviněný udělal všechno pro to, aby svou kauzu prohrál. Na úvod začal tím, že jel v obci 108 km/h (po odečtení odchylky 104 km/h), což už se samo o sobě dost špatně hájí. Když zjistil, že mu hrozí odebrání řidičského oprávnění, začal vymýšlet jednu méně uvěřitelnou pohádku za druhou – posuďte sami:

Nejprve vykoumal, že si najde cestu do místa, kde jej zastavili, na které je možné minout značku označující začátek obec (mimochodem, jednalo se o Děčín) a takovou cestu skutečně našel. Úřadu pak sdělil, že jel tou a tou cestou a protože na ní nikde není značka „Obec“, nemusel jet 50 km/h. V této souvislosti sluší připomenout, že tato skutečnost zůstala po celou dobu řízení nesporná, tj. nikdo nezpochybňoval, že jel tudy, kudy tvrdil, že jel a že tu značku skutečně neminul.Jenže úředníci nelenili a šli si tu cestu projet. Tam zjistili, že musel po cestě nejen minout jedno omezení na 20 km/h, ale hlavně že projel zákazem vjezdu s dodatkovou tabulkou „Mimo dopravní obsluhy“. Když zjistil, že má problém se zákazem vjezdu, argumentoval tím, že známému za ten zákaz vezl pytel brambor. Brambory mu ale nedovezl, protože mu zrovna volala manželka, že je jí špatně. Nechal tedy brambor a pospíchal za ní (argumentujíce zřejmě krajní nouzí). Manželce se ale nakonec udělalo lépe, takže lékařskou pomoc vůbec nevyhledala (ostatně k ní ani nedojel, protože byl zastaven hlídkou právě kvůli rychlosti). Během té doby projel asi 5 km zástavbou v Děčíně.

A nyní k jednotlivým právním závěrům.

Řekl bych, a to bez ohledu na další níže uvedené závěry, že přesně takto obhajoba nemá nikdy vypadat, protože přestupce naprosto nevěrohodnými příběhy, které navíc měnil, zcela znevěrohodnil, cokoliv, co řekl. Snad pokaždé, kdy NSS rozhodl v neprospěch obviněného, který chtěl velmi formálně-rigidně argumentovat, to skončilo na tom, že obviněný vršil ve výpovědi jeden příběh za druhým, měnil jej, případně „zázračně“ rozvíjel, což ve výsledku působí velmi nevěrohodně. Už jsem o tom psal v článku o krajní nouzi, tento argument je v obhajobě spíš na škodu. Úřady tomu nevěří, působí to velmi účelově (taky to účelové je, ale i účelové argumenty se musí používat s citem) a jen to znevěrohodňuje případné relevantní argumenty.

Jak se navíc ukázalo dál, NSS nedomyšlené příběhy obviněného použil proti němu, když např. skutečností, že vezl údajně brambory známému a fakt, že bydlí kousek od Děčína, nahrávaly tomu, že danou lokalitu dobře zná a toho, že byl v obci, si musel být dobře vědom. To jsou samozřejmě argumenty faktického rázu a nikoli právní argumenty, ve finále však nakonec rozhodly v neprospěch obviněného.Resumé NSS pak bylo takové, že si obviněný musel být vědom toho, že je v obci a i když neminul značku „Obec“, měl povinnost jet 50 km/h. Pojďme se nyní na tento závěr blíže podívat.

Nejprve uvedu, že s ním nesouhlasím z toho důvodu, že jde dost proti právní jistotě účastníků silničního provozu. Pokud by se taková argumentace rozmohla, mohly by úřady pak např. argumentovat, že v určitém místě bylo bezpečné jet 30 km/h, a to i když tam značka nebyla. Tímto směrem by rozvoj té argumentace úplně negoval právní jistotu řidičů. Formální aspekt (dopravní značení), jak mu rozumím já, je tady „na ochranu“ řidičů a nikoli proti nim, jak se v této věci pokusil NSS naznačit. Pro řidiče by mělo platit, že k přestupku musí být naplněny oba a nikoli jen jeden.

Obráceně by to ale platit nemělo. Tzn. nemělo by se řidiči přičítat k vině, když jeden z nich chybí, i když z druhého je situace „jasná“. To, že jeden z aspektů chybí, by mělo být vnímáno jako něco ve prospěch řidiče a nikoliv v jeho neprospěch, jako v tomto případě. V tomto ohledu tedy s NSS nesouhlasím, přičemž považuji za zcela legitimní v právním státě, když se „proti úřadu“ postupuje asymetricky přísněji (musí být naplněny oba aspekty) než proti řidiči (postačí, když i jen jeden chybí), přičemž tato asymetrie je důsledkem základního principu, podle kterého veřejná moc smí zasahovat do soukromé sféry jen výjimečně a jen způsobem a v rozsahu stanoveném zákonem.Soudím nicméně, že to NSS říct úplně nechtěl. To vyplývá i z jeho následujícího argumentu v závěru:

„Nad rámec lze poznamenat, že za určitých specifických okolností, kdy řidič přijede do obce po komunikaci, která v rozporu se zákonem není osazena značkou začátek obce, a kdy s ohledem na nízkou hustotu zástavby, ráz okolní krajiny nebo další okolnost konkrétního případu nebude možné spravedlivě seznat, že se vozidlo již nachází v obci, bylo by možné závěr o absenci zavinění řidiče dovodit. O takový krajní případ se však v projednávané věci v žádném případě nejednalo.“

Z této „otočky“ na konci je zřetelné, že i NSS si uvědomuje, kam by ten argument ad absurdum došel a ve zkratce říká, že to samozřejmě neplatí obecně, ale tento obviněný to „schytal“ za ty pohádky, co si vymýšlel. Určitě z toho lze dovodit, že v lépe připravené obhajobě a za trochu jiných podmínek by ten argument naopak obstát mohl, což považuji za pochopitelné.

Nicméně, NSS tady opět otevřel pokličku nad materiálním aspektem, protože toto je jeho aplikace tak trochu naruby. Aby se totiž NSS dostal argumentačně tam, kam potřeboval, musel ve zkratce říci, že faktické okolnosti (materiální aspekt) jsou důležitější než dopravní značení (formální aspekt). Tady to tomu přestupci sice zlomilo vaz, ale tato argumentace se dá mistrně otočit. Jestliže totiž má převážit ten faktický (materiální) aspekt, pak to stejně dobře lze říct podle NSS naopak tak, že tam, kde se již o obec nejedná (není tam souvislá zástavba), ale formálně to v obci je (podle značek), 50ka neplatí.Jak jsem proto uvedl na začátku, toto rozhodnutí je velmi dvojsečné, protože se dá použít k podpoře materiálního aspektu a k oslabení aspektu formálního (značky) a to negativní, co z něj plyne (jako pro obviněného v této věci) se dá „odfiltrovat“ propracovanější obhajobou a uvěřitelnější a jednoznačnou dějovou linkou (ne jako v tomto případě, že to měnil) a naopak to pozitivní (popsané shora) se dá použít ve prospěch materiálního aspektu.

Ostatně soudím, že tuto ambivalenci vlastního názoru v této věci si NSS nakonec sám uvědomil, a proto zmírnil svůj závěr výše ztučněnou citací. Otevřít tuto Pandořinu skříňku totiž NSS stejně nechce, dobře soudci asi tuší, jak dvojsečné to je. Z tohoto rozhodnutí bych se tedy doporučoval nehroutit, snadno bychom jistě, odhaduji, viděli NSS, jak rychle obrací, jakmile by se plné implikace jeho závěrů obrátily proti němu.