Beran: Materiální aspekt přestupku – takhle ne!
Dnes si budu vylévat srdce nad dvěma judikáty Nejvyššího správního soudu, které se týkají materiálního aspektu přestupku, přičemž ten první z nich je už dostatečně známý a točily se kolem něho již mé předcházející články – jedná se o 5 As 104/2008-45, což je ten, který pootevřel dveře k materiálnímu aspektu a druhý, a ten mne primárně inspiroval k napsání dnešního blogu, je 5 As 106/2011-77.
Jen krátce shrnu, že v tom prvním šlo o překročení rychlosti o 2 km/h v obci, v tom druhém o 19 km/h v obci. Současně upozorním, že obě rozhodnutí jsou od stejného senátu, tzn. od stejných soudců. Výsledek je ten, že argumenty toho prvního již nebyly aplikovány v tom druhém.
Abych nalil všem čistého vína ohledně materiálního aspektu přestupku, je nutné upozornit na to, že už v tom prvním z judikátů Nejvyšší správní soud často o světelné roky míjel zásadním způsobem podstatu materiálního aspektu v principielní a důkazní stránce a tehdejšího přestupce asi zachránilo jen to (jak se po vystřízlivění z euforie po tom prvním jeví z toho druhého judikátu), že rozdíl oproti pravidlům byl tak bagatelní (2 km/h).
Už v prvním z rozhodnutí totiž NSS pronesl následující větu, která je dle mého názoru zcela mimo:
„Lze tedy obecně vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek.“
Toto tvrzení se pak jako červená nit táhne všemi možnými správními a soudními rozhodnutími, se kterými jsem měl možnost se seznámit.
To tvrzení říká: “Způsob nastavení formálních pravidel má odpovídající, relevantní a reprezentativní souvislost s aspekty materiálními.“
Toto je dle mého názoru naprostý nesmysl, protože to platí jen v dokonalém světe dokonalých, informovaných, profesionálních státních úředníků (kteří rozhodují o umísťování značek), zákonodárců a policistů, kteří nejprve nechají zpracovat desítku znaleckých posudků, než někam dají značku nebo stanoví určitá pravidla tak, aby opravdu přispívala k bezpečnosti silničního provozu (a to se ještě nezmiňuji o nedokonalosti pravidel jako takových, ale to si nechám na jindy).
Podle mého názoru totiž platí přesný opak, než tvrdí Nejvyšší správní soud, a to že jen zcela výjimečně se formální znak protíná se znakem materiálním a ne že se protíná v běžných případech. Co to je vůbec ten běžný případ? Co je to za místo? Co je to za řidiče? Co je to za auto? Co je to za počasí a povětrnostní podmínky? Co je to typ a druh provozu? Na tyhle otázky se nikdo neobtěžuje odpovědět.
Nechci si v tomto blogu vybírat ty nejlepší argumenty, které si nechávám na článek týkající se nedokonalosti práva, který vyjde teď v červenci, nicméně argument NSS je naprosto mimo realitu z následujících důvodů. Předpokládá totiž unifikované faktické podmínky (řidič, provoz, místo, auto atd.), na které lze spravedlivě aplikovat unifikovaná pravidla a pak by platilo, co uvádí, ale v takovém světě nežijeme. Dostanu se k tomu ještě později v dalších blozích, ale na silnicích existuje tisíc a jedna různých situací a tvrdit, že jedno pravidlo, které říká „v obci 50“, může spravedlivě a výstižně dopadat na tento tisíc a jeden různých situací, je popírání reality.
O to smutnější je, že NSS se touto lacinou argumentací („když se kácí les, tak lítají třísky“ a že to jsou pořádné klády, které létají) vydal a právě ve druhém z judikátů tento svůj názor zdůraznil a jestli v prvním z rozhodnutí dvířka k materiálnímu aspektu pootevřel, tím druhým je zpátky zase ošklivě přirazil.
Je to právě to druhé z rozhodnutí, která umožňuje nahlédnout i do zákoutí argumentů toho prvního z rozhodnutí a ukazuje, že až tolik naděje nám NSS dát nechtěl. Ve druhém z rozhodnutí totiž NSS prezentuje přesně tu „kolovrátkovou“ argumentaci, které se tak pěkně drží policisté a úředníci obecních úřadů, když tvrdí: „Jel jsi rychleji, než někdo stanovil? Tak co chceš?“. A to je škoda, protože jestli ten první judikát třeba na 10 % nakousnul tu argumentaci a chtělo by to do toho pořádně šlápnout a dostat se na těch 100 %, tak ten druhý to hezky pěkně vrátil někam těsně nad nulu.
Tím NSS zase nabil argumentaci zpátky policistům a úředníkům, kteří se shora uvedeného kolovrátku stále drží. Místo aby po nich chtěl špičkové, precizní a detailní dokazování znaleckými posudky, v čem ta nebezpečnost v daném případě tkvěla, spokojil se lakonicky s tvrzením, že to bylo v obci a byly tam domy a na té silnici někde (!) i přechody, a to stačí. A co jako, že tam byly domy? Byli tam v tom místě překročení rychlosti lidé? Byl někdo ohrožen? Hráli si tam děti? Byl tam v tom místě přesně přechod? A pokud ano, bylo na něj vidět? Byl na něm někdo? Ubrzdil by to řidič, když by se na něj někdo blížil? Atd.
Ale nic z toho NSS po správním úřadu nechtěl. Nechtěl po nich vyprecizované důkazy, které by ukázaly, jestli k ohrožení opravdu došlo nebo reálně dojít mohlo. Já osobně si takto ale profesionální práci soudců z NSS nepředstavuji. Takhle by „hlídací psi“ právního státu argumentovat dle mého soudu neměli. Tento druh nepropracované „hospodské“ argumentace bych nechal pro policisty a strážníky, od nichž nikdo asi špičkovou a podloženou argumentaci nečeká, ale NSS jen kazí jméno.
Materiální aspekt je proto pro mne něco jiného. Je to korektiv spravedlnosti, který narovnává nedokonalosti formálně stanovených pravidel, jež nikdy nemohou relevantně, příhodně a přesně dopadnout na mnohotvárnost reálného života na silnici.
Na to se ale podíváme příště. Popíšu, proč si myslím, že materiální aspekt je tak důležitý a jak může napravovat pošramocenou pověst formálních pravidel, resp. proč formální pravidla tak zásadně selhávají a musí selhávat.
JUDr. Tomáš Beran
Městské SUV Renault Captur je za méně než 300 tisíc
Jak šéfdesignéři ovlivnili tváře Škodovek. Porovnejte
Slavná Tatra žije. Podívejte se, jak to v ní teď vypadá
Jaký je bratr rapidu? Otestovali jsme nový Seat Toledo
Mercedes třídy S bude masírovat horkými "kameny"
Komentáře ke článku