Beran: Inteligentní semafory a jiné – medvědí služba řidičům

Před určitou dobou jsem psal ryze právnický článek týkající se toho, zda je či není právně možné používat semafory na zastavování rychleji jedoucích řidičů, přičemž před dvěma dny jsem četl zprávu na internetu o tom, jak další a další obce a kraje uvažují o instalaci podobných semaforů a když jsem měl možnost přečíst si názory pod takovým článkem, inspirovalo mne to k následujícím řádkům.

Problematika těchto semaforů je ve skutečnosti jen jedním z projevů určitého přístupu, podle kterého je možné akceptovat a přijímat jakákoliv opatření, která mají vést k určitému výsledku, i kdyby to současně znamenalo destrukci základního principu, který se domněle takovými opatřeními má chránit. Tento přístup je proto mimořádně krátkozraký a kontraproduktivní.

Ve skutečnosti se totiž jedná o „starý dobrý“ rozpor mezi „legální“ a „legitimní“, tzn. rozpor mezi tím, co je stanoveno zákonem a tím, co lidé přijímají automaticky za své. Standardní strašící argumentace zákonodárce a/nebo policisty pak zní tak, že když by neexistovala všechna ta pravidla, která máme, byl by tu nepředstavitelný zmatek. Tento argument je jednak nezřídka účelový z hlediska zachování potřebnosti funkce jejího autora ve veřejné správě (bez strachu plodícího nutnost fungování takové osoby by tam ta osoba dlouho nevydržela), ale hlavně, míchá (ať už záměrně nebo z nevědomosti) dohromady pravidla a omezení, která jsou jak legitimní, tak ta, která jimi nejsou a současně zneužívá toho, že lidé nikoli nutně vidí nebo jsou ochotni vidět hranici mezi „legální“ a „legitimní“, aby následně s hrstkou potřebných pravidel a omezení akceptovali i hromadu nepotřebných pravidel nebo omezení, která jsou následně navíc zneužívána k tomu, k čemu určena nebyla (zejména výběru pokut), což ve finále posiluje nedůvěru v pravidla a omezení jako taková.Než se dostanu k těm semaforům, uvedu jiný příklad rozporu mezi legální a legitimní, abych ten rozpor lépe demonstroval. V Praze na Jižní spojce jsou instalována zařízení na průměrné měření rychlosti, která je tam z mně neznámých důvodů omezena na 80 km/h. Nahlédnutím do informací, ke kolika případům překročení výše uvedeného rychlostního limitu tam ročně dochází, dospějeme k závratným číslům v jednotkách milionů (!) případů.

Prostá mysl trvající na tom, že legální = nutně legitimní by musela dospět k závěru, že se tam musí konat pravá jatka, když takové množství řidičů porušuje pravidla, která je (údajně) chrání. V praxi ale takový závěr potvrzený není. Z toho plyne, že v několika milionech případů řidiči dospěli k závěru, že legální nerovná se legitimní a přitom se nic nestalo.

Důležitá otázka pak zní, proč to tak ti řidiči vyhodnotili? Proč dospěli k závěru, že dané pravidlo není legitimní a tudíž se jím nebudou řídit? Budu-li mluvit za sebe, pak patrně prostě proto, že pokud tam pojedu např. 100 nebo 120 km/h, nijak tím nezvýším nebezpečnost daného provozu. Konstatuji si tedy, že to pravidlo je zbytečné, protože nijak k deklarovanému cíli nepřispívá. Je tedy z mého pohledu nelegitimní.A teď k pointě, „inteligentním“ semaforům a medvědí službě, kterou přinášejí.

Pokud je někde aplikováno určité opatření (jako např. zde semafor s červenou), které je jinak a za ostatních okolností zásadní a důležité z hlediska základních parametrů fungování silničního provozu (např. jasně zafixovaná skutečnost, že červená znamená „Stůj“, protože jiní mají volno a když bychom jeli všichni najednou, tak se srazíme), pak takové opatření, které je navíc použito za diskutabilně legitimním cílem, který jej tím pádem současně oslabuje, povede ke snížené „úctě“ k situacím, ve kterých to pravidlo je naopak nutně dodržované, přičemž tento závěr obecně platí o všech omezeních. Pokud se tedy někdo rozhodne někam dát semafor s červenou, kterou budou řidiči vyhodnocovat jako nelegitimní, zbytečně tím podkopová důvěru v semafor s červenou všude jinde tam, kde je to opravdu důležité.

Nevítaným paradoxem používání takových zpomalovacích semaforů pak jsou návody některých řidičů, jak naopak výrazně před semaforem zvýšit rychlost (např. až na víc než dvojnásobek limitu), aby semafor nestihl přepnout na červenou nebo záměrně obtěžující a „odvetné“ troubení při stání na červenou za účelem „potrestání“ místních, kteří (možná) za instalací takového zařízení stáli.Jakékoliv nadužívání, zneužívání, nevhodné používání apod. omezení všude tam, kde řidič může seznat nelegitimnost takového použití, vyvolá bezpochyby tendenci pochybovat i jinde, a to i tam, kde pochybovat může být fatální. Jako jiný příklad mne napadá „zapomenutá“ 80ka na dálnici, kde se údajně něco opravuje, ale když řidič do daného místa přijede, zjevně vidí, že to omezení bylo zbytečné nebo používání neomezených 30ek (tj. bez dodatkových tabulek omezujících časově jejich platnost) u škol v době prázdnin a v noci.

Co tím vším chci říct, je, že dle mého názoru efektivní cesta k bezpečnému provozu vede cestou přirozené a nenucené důvěry k legitimním pravidlům. Tato důvěra se samozřejmě buduje dlouho a pomalu, a naopak může být snadno pošlapána zneužíváním, nadužíváním a nepromyšleným umísťováním dopravních značek, semaforů nebo jiných omezení do míst, kde neplní svou primární funkci a kde jejich autor přispěje jen k větší neúctě k pravidlům a která se pak negativně může projevit právě ve větší nekázni a vést k přesně kontraproduktivním důsledkům, než zamýšlel. V této souvislosti sluší připomenout, že i samotná Ústava počítá s tím, že státní moc se bude aplikovat jen tam, kde je to nezbytně a nevyhnutelně nutné. Stav pravidel silničního provozu a dopravního značení v současné době jen ukazuje, jak moc jsme se od tohoto principu vzdálili. A paradoxně ani to neodradí některé od toho, aby počet omezení zvyšovali.Jednotlivá omezení, pokud mají fungovat, by teda měla být umísťována jen v takové frekvenci a jen v takové míře, která je legitimní, ale ne naopak. Příklad s Jižní spojkou to demonstruje jednoznačně, přičemž několik milionů případů ročně nerespektování nastavených pravidel by rozumného autora takového omezení mělo přivést k myšlence, jestli to opatření náhodou nestanovil nesprávně.

Samozřejmě můžeme vést diskuse o tom, kde je hranice toho, co je legitimní a co už není a kolik procent lidí to musí nerespektovat, aby to už legitimní nebylo. Posouzení dané věci bude vždy záležet na mnoha proměnných faktorech, které do právních předpisů samozřejmě nikdy důsledně vtělit nelze, ale právě od toho by měl fungovat jako korektiv materiální aspekt a u každého jednotlivého případu podrobné a důkladné zkoumání, jestli skutečně byl nebo nebyl porušen veřejný zájem zejména v podobě bezpečnosti silničního provozu.

Zatím jen slýchám o tom, že zájem společnosti je v tom, aby se zákony dodržovaly bez diskuse a bez přemýšlení. Nemám ale důvěru v to, že takový přístup může být efektivní.

JUDr. Tomáš Beran