Autoweb.cz ve výrobním závodě Continental Barum Otrokovice

Víte, jak se vyrábí pneumatiky? My ano a považujeme za důležité se o tuto zkušenost podělit. Naše výprava přímo do (dosud přísně střežené) výroby jde k samotné podstatě.

Výroba pneumatik je jednoduchá, vezmete pryž, zahřejete ji, natlačíte do formy a během pár minut je pneumatika na světě. Ehm, asi tak nějak si možná většina nezasvěcených lidí představuje, že vzniká obutí, možná ta nejdůležitější součást auta, která musí držet automobil za všech podmínek ve zvolené stopě. A je to samozřejmě špatná domněnka, výroba pneumatik je velice sofistikovaný a vcelku časově náročný proces, a my jsme měli možnost, díky značce Continental, nahlédnout přímo „pod pokličku“ výroby, dostali jsme se do samého srdce produkce, kam jen tak někdo nepronikne. A díky možnosti sledovat vznik pneumatik od samého začátku až do finálního stavu se nám ozřejmily mnohé detaily a souvislosti, které jsme do té doby třeba jen tušili.


Je třeba říct, že v porovnání se školenými pracovníky jsme samozřejmě stále na úrovni laiků, a že pokud zazní v textu nějaký nepřesný technický výraz, bude to proto, abychom přiblížili složitou produkci plnou odborných termínů širší veřejnosti, a ne náš pokus dehonestovat úsilí producenta pneumatik a jeho pracovníků.

Znovu na začátek k „představě“ výroby pneumatiky a hned k otázce, která zazněla na našem teoretickém školení před samotnou exkurzí do závodu. Víte, z kolika dílů se pneumatika skládá? Na správnou odpověď a výčet jednotlivých komponent potřebujeme asi tak všechny prsty na obou rukách. A my si společně projdeme jednotlivé součásti pneumatiky tak, jak jsme procházeli úseky výroby, abychom na konci viděli hotovou pneumatiku a pochopili složitost výroby.

Začneme třeba tím, že do směsi pro výrobu pneumatik patří kaučuk, který se dováží z rovníkových států produkujících tento jedinečný produkt, dodáme, že jinde na světě se stromy, ze kterých se surovina čerpá, pěstovat nedají a že se za jeden rok ze třech kmenů získá asi třicet kilo kaučuku. Což není mnoho, pokud si představíte, kolik suroviny je potřeba k výrobě pneumatik pro uspokojení potřeb globálního trhu. Stromy se nařezávají z jedné strany a do misek se chytají kapky mléka, po čtyřech letech se odběr přesune na druhou stranu kmene a po osmi zase nazpátek. Zdlouhavá práce s jasně omezenou výtěžností. I proto se pokouší Continental přijít s jiným řešením, tajná ingredience se jmenuje pampeliška, ale o tom až jindy.

Tak tedy kaučuk, buď přírodní (voní po uzeném, protože se před transportem zbavuje zauzením nežádoucích ingrediencí, které by ho mohli poškodit) nebo syntetický. Saze (a teď víme, proč jsou pneumatiky černé), síra, a další a další látky, kterými vás nebudeme zatěžovat. Jen je třeba si uvědomit, že jsou tady suroviny, které mají zajistit elasticitu a pružnost, ovšem pak hrozí deformace pneumatiky, takže je třeba doplnit přísady, které zajistí stálost tvaru v čase a prostoru – je to věda, obrovská věda. A my víme, že směs výroba základní „gumy“ probíhá tak, že kompetentní pracovník klade na pás suroviny v přesném poměru, které odvažuje pomocí digitální váhy a počítače. A že ze surovin pak teplem vznikna základní černá gumovitá hmota, která se v pásech po zchladnutí skladuje a připravuje k dalšímu použití.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Máme tedy „černou“ či „gumovitou“ část pneumatiky, ovšem uvnitř je toho více, jak do vrstev a tak do materiálů a my zmíníme patku. Ta se táhne podél okraje pneumatiky na vnitřní části, v místě, kde pneumatika přiléhá k disku a je tvořena splétaným pogumovaným kovovým lankem. Zjednodušeně řečeno, v první fázi je třeba vyrobit jakousi pogumovanou obruč, která pak v rámci hotové pneumatiky zajistí pevnost v místě dosedu k disku.

Zůstaneme ještě u drátů, pneumatika také obsahuje kord, v případě radiálních pneumatik jde o dráty, které jsou napříč pneumatikou pod běhounem. A kord si Continental vyrábí sám, představte si desítky špulek, i když zdrobnělina není na místě, jedna špulka totiž váží nějakých padesát kilo a nese drát v délce až čtyřiadvaceti kilometrů. Tyto špulky se nasadí na držáky s brzděnými ložisky – to aby nedocházelo při odmotávání ke zrychlování rotace, a všechny dráty pak míří do šablony, která určuje lankům výsledný tvar. A takto připravená lanka míří k pogumování, protože jinak to u výroby pneumatiky ani nejde. Pogumovat je zapotřebí i textilie, připomínající jakési hrubé plátno, která půjde do pneumatiky také.

Představíme-li si pneumatiku v příčném řezu, tak máme vnitřní gumu, na tu jsou kladeny kordy, v daném úhlu proti sobě, dále textilní pás v pogumované vrstvě, na něm tzv. nárazník a nad ním běhoun. Ze stran pak pneumatiky má bočnice, které jednak nesou důležité informace o rozměrech, datu výroby, hmotnostních a rychlostních parametrech a tak dále a také fungují jako tlumiče.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

V pneumatikářské výrobě se mluví o konfekci a ne, nemá to nic společného s velkovýrobou módy a oblečení, jde o spojení jednotlivých komponent, které vznikají v rámci závodu na oddělených pracovištích. Kordy, patky, bočnice… vše se vezme a spojí v jeden segment, který vypadá, řekněme pro ilustraci, jako korpus bubnu. Ten pak putuje k dalšímu zpracování a je třeba uvědomit si jednu věc. Pneumatika nevzniká jako homogenní tvar kruhovitého charakteru, její souměrnost je dílem zručnosti a výpočtů.

Představte si patky jako kruhy, které vzniknou tím, že ohnete pogumovaná lana do jakési obruče a jejich konce s přesahem spojíte. To znamená, že na straně se spojeným konci je výsledný kruh silnější právě o ten spoj, a tím také těžší. A to samé platí pro kord – pokud vezmete pás pogumovaného lankového rastru, tak není celistvý a souměrný. Na náš dotaz, jak je ošetřeno, aby pneumatika neházela, jsme se dozvěděli, že se v rámci každé jedné pneumatiky počítá s tím, že jsou její segmenty takto připravené, dbá se na to, aby spoje jednotlivých komponent nebyly v jednom místě ba právě naopak, dle plánu se jednotlivé díly skládají tak, aby spoje byly tam, kde být mají.

Přesuňme se teď k vulkanizaci, jednomu z posledních pracovišť – na fotkách ho nenajdete, protože pokud se dalo do této chvíle fotografovat, tak teď už jsme v části výroby, kde je v rámci uchování výrobního tajemství fotit zakázáno. Můžeme si ale říct, že pracovník vezme onen připravený „korpus“ a vloží ho do zařízení, které ho vyplní jakýmsi nafukovacím pytlem, který po nafouknutí definuje tvar, a z vnější strany pak dojde k připojení běhounu a vytlačení vzorku. Proces trvá asi dvanáct minut a na jeho konci už je v zásadě hotová pneumatika, v dané chvíli s teplotou značně přes sto stupňů Celsia, takže jsme zákaz dotýkat se brali velice vážně.

Zajímavé je, že pak následuje kontrola pneumatiky a protože jde o kontrolu téměř okamžitě, pracovník má možnost odhalit chybu – a ihned změnit a opravit nastavení výroby, „zmetků“ tak vyrobí jen pár a nedojde ke zbytečnému plýtvání časem a materiálem. Z pneumatiky se odstaní přebytečné kousky, nalepeniny, provede se kontrola a pak už guma míří pomalu a jistě k vyskladnění. I když myslím, že jsem zachytil ještě informaci o další kontrole, ale to už má hlava nebyla po celém dni nasávání novinek absorbovat. Co si ale pamatuji přesně, to jsou barvičky… Abych vysvětlil, už od začátku výroby se na jednotlivé díly pneumatiky kreslí barevné linky, které slouží jako identifikační kód a podle kterých dělníci poznají, o jakou jde gumu, v jakém rozměru, s jakým vzorkem.

  • obrázek1
  • obrázek2
  • obrázek3

Zobrazit všechny fotografie

Abych shrnul exkurzi do výroby závodu Continental Barum Otrokovice do jakéhosi závěru, tak prohlásím zhruba to, že výroba pneumatik je opravdu velmi náročná a zahrnuje v mnoha ohledech (a teď neřeším výzkum jako takový či testování) vědecký přístup, ale také fortel, manuální zručnost a um. A fyzickou sílu, to když si vzpomenu, že manipulace s čímkoli na cestě od surovin až k pneumatice připomínala posilovnu spíše než třeba úřednickou práci a překládání papírů u kopírky. Z toho pak jasně vyplývá, že cena pneumatika, pokud jde o kvalitní produkt, nemůže být v rámci set korun a pokud je, tak je třeba se ptát proč a jestli může mít za takovou cenu guma schopnosti, že jsme ochotni si ji na naše auto nasadit. Pokud nemáte šanci podívat se přímo do výroby, pak o kvalitě pneumatik napoví nezávislé testy.

18.11.2015 8:26| autor: Filip Rakovan

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist