První svezení: Suzuki Swift Sport

• Dynamika 10

• Chování na silnici 10

• Provozní náklady 10

• Praktičnost 10

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 10

Zní to docela slibně, že ano. Jenže točitá okreska historie je lemována vraky těch, kteří se pokusili naroubovat silnější motor do původně slabého auta a vyšla jim z toho nevyvážená, nezábavná, nebo dokonce nebezpečná směska.

České zastoupení Suzuki ovšem nelenilo a hodilo rukavici do ringu: že si to prý máme přijít vyzkoušet. A to my zase ano. Už místo konání napovídalo, že si je automobilka svým posledním produktem docela jistá. Sraz byl totiž v koutě bývalého vojenského letiště v Milovicích, kde se krčí supermotardová trať. Jestli tápete, co jsou to supermotardy, tak si vzpomeňte na takové ty krosové motorky, abuté na hladkých, silničních gumách, které do každé zatáčky vjíždějí driftem…

Suzuki Swift fotogalerie – vše co potřebujete vidět

V depu

Nebudu to zdržovat. Když jsem dorazil na místo, dal jsem si jednu kolu a už jsem se cpal do jednoho z připravených vozů. Zvenčí vypadá stejně pěkně, jako jeho slabší sourozenec, ale když se zadíváte pozorněji, zjistíte několik změn. Zaprvé vypadá širší a přikrčenější, což je zásluha nového designu předního spoileru. Také zezadu nenechá Swift Sport nikoho na pochybách, že to s tím sportováním myslí vážně. Decentní střešní spoiler se stará o aerodynamiku, zatímco v nárazníku najdete v každém koutě jednu koncovku výfuku.

„Rychlé pruhy“ v bílé barvě jsou asi otázkou vkusu, Swift byl nicméně přítomen ve dvou barevných provedeních. Prodávat se ovšem bude v pěti – ještě v černé, stříbrné a šedé. Mezi červenou a modrou by to u mě jednoznačně vyhrála červená – už proto, že sedačky v interiéru jsou černočervené a v kombinaci s modrou působí nemístně.

A propos, sedačky. Nevypadají sice nijak divoce, ale jsou přesně správně hluboké, aby vás podržely i v hodně ostře projížděných zatáčkách. Navíc jsou ale dost měkké na delší cestování, zkrátka to vypadá na dobrý kompromis. Když jsem na mezinárodní premiéře poprvé nasedl do běžného Swifta, jeho interiér mi vyrazil dech. V porovnání s minulou generací, která byla zastaralá už více než deset let předtím, než opravdu skončila, jste najednou v jiném světě. Tohle je moderní auto a nejen to – tohle je kvalitní moderní auto. Palubní deska je sice velmi jednoduchá, ale taky dobře smotnovaná, s příjemnou texturou. Nikde nic nevrže, ovladače jdou jak po másle… Zkrátka, tady nemám co vytknout.

Naprosto neuvěřitelná je pozice za volantem. Jsem už pomalu zvyklý na to, že si ve většině japonských aut budu připadat jako na hodinách hatha jógy, ale tady je všechno v nejlepším pořádku. Dost místa na mé dlouhé nohy a volant dostatečně blízko na to, abych mohl jet sportovně. Což je u tohoto modelu víc než důležité.

Na trati

První kolo jsem dal pomaličku, abych se seznámil s tratí. Pro takové malé auto je skvělá: několik rychlých a táhlých zatáček, rovinky přerušené šikanami a na druhém konci pomalejší technická pasáž. Jedinou chybou je, že to není osmička s tunelem, či nadjezdem, takže gumy na jedné straně zákonitě trpí víc.

Při průjezdu kolem boxů jsem se do toho opřel. První dojem: 125 koní a 148 Nm na tohle auto akorát stačí. Výkon vrcholí v 6800 otáčkách, těsně před červenou hranicí, ale mě se osvědčilo řazení trochu dřív, ještě před šesti tisíci. Krouťák totiž vrcholí při 4800 otáčkách a pak klesá.

Nechme ale motor a pojďme na podvozek, protože to je hlavní perla Swiftu Sport. Základní hráči se nezměnili: vpředu MacPherson, vzadu zkrutný stabilizátor. U kol ale najdete nové tlumiče Monroe. Vyměnit jenom tlumiče ovšem zdaleka nestačí: Swift Sport má zesílené uchycení náprav, lepší pouzdra uložení, samotné nápravy mají zesílenou konstrukci… zkrátka nic nebylo ponecháno náhodě. Posilovač řízení je i nadále elektronický, ale byl přeladěn a poskytuje celkem dost informací – aspoň na to, že není hydraulický.

Můžu říct, že to všechno funguje dobře… dokonce velmi, velmi dobře. Slavnostně prohlašuju, že jsem se už docela dlouho za volantem takhle nebavil. Auto není příliš tvrdé, takže dokonale cítíte všechny přenosy sil, při razantním brzdění do zatáčky ukázkově odhodí zadek a utáhne stopu, ovšem směrovou stabilitu si drží se zarputilostí pitbulla.

Sportovní jízda se dá praktikovat i se zapnutým ESP, když ho vypnete, musíte si dávat pozor na jemné dávkování plynu. Jinak budete (zejména při snížené adhezi) zbytečně plužit a hoblovat přední gumy.

Na silnici

Jak se Swift Sport chová v každodenním provozu jsem za tu krátkou dobu zjistit nemohl. Ale zjistím to. Už ho mám slíbený na zimní test a musím říct, že se docela těším.

Že vás ještě zajímá cena? Dobře: Swift Sport s metalízou a kompletní výbavou, která obsahuje mimo jiné 6 airbagů, rádio s CD MP3 přehrávačem, 17palcová kola, automatickou klimatizaci a dokonce i bezklíčové odemykání a startování, přijde na 439 900 Kč. Na to, že vám poskytne minimálně stejnou zábavu jako třeba Mini Cooper S, to vůbec není špatná cena.

Aby mě zase někdo nenařknul z napsání zaplaceného reklamního článku, jednu chybu jsem na Swiftu Sport našel: když chcete vypnout ESP, musíte tlačítko podržet… zhruba tak dlouho, než přečtete jeden díl Harryho Pottera. Ale víte, co? Já bych se s tím i smířil!

Honza Koubek

Měření a technické údaje