Česká Route 66 se jmenuje 602

Americká Route 66 neboli Mother Road spojuje východ Spojených států se Západem – respektive spojovala v době, kdy středozápad Ameriky ještě neprotínala síť víceproudých dálnic. Dnes je to jen šňůra zapomenutých měst, která přitahuje místo spěchajících cestujících skutečné cestovatele, dobrodruhy a zbloudilce. To pravděpodobně víte – ale možná jste, stejně jako do včerejška já, netušili, že svoji „Route 66“ má i Česká republika.

O víkendu jsme byli s přítelkyní na Moravě a těsně před návratem jsme se rozhodli, že nepojedeme po dálnici – na motorce je to docela pruda. Narychlo jsem v půjčené mapě našel jakousi cestu okolo D1 a načmáral si města, kterými bychom měli projíždět, na kus papíru. To byla veškerá naše navigace.

Na silnici 602 jsme se napojili těsně za Brnem, ale svůj pravý charakter začne odhalovat až za Ostrovačicemi. Táhne se napříč Vysočinou a odkrývá paralelní svět, ve kterém čas i život plynou mnohem pomaleji než na hučící D1. Na trase z Brna do Pelhřimova protne silnice číslo 602 jen dvě větší města, Velké Meziříčí a Jihlavu. Jinak se táhne vylidněnými oblastmi, v dlouhých rovinkách a táhlých stoupáních, zřídka přerušených nějakou zatáčkou. I provoz je zcela zanedbatelný – vlastně nevím, kde jinde v Česku můžete ujet tolik kilometrů a potkat přitom tak málo aut. Přidejte k tomu dlouhé rovné úseky se vzdálenými horizonty, jen občas proložené ospalými městečky a vesnicemi, a máte téměř dokonalou iluzi „šestašedesátky“.

Nevím, jak to na silnici 602 vypadá ve všední dny. Regionální provoz může být od pondělí do pátku mnohem hustší než v neděli dopoledne, třeba se tudy proplétají i kamiony, jejichž provozovatelé neradi platí mýtné. Ale nezdá se mi to pravděpodobné. Až někdy pojedete z Brna do Prahy nebo obráceně a budete mít plné zuby hektické „déjedničky“, zkuste obětovat hodinku času navíc a objevte pro sebe ten tichý, zpomalený svět za dálnicí. Přijedete možná později, ale v úplně jiném rozpoložení.

Jirka Červenka

• Komentáře ke článku
• Tisknout