41. AvD Oldtimer Grand Prix Nürburgring
Typická nízká silueta BMW M1 s velkým křídlem na zádi se rychle blíží k šikaně na konci rovinky. Když řidič prudce ubere plyn a začne brzdit, z výfuku vyšlehne dlouhý plamen, jako by se „em jednička“ bránila proti dotírajícímu soupeři za sebou.
Těsně za ní se už druhé kolo drží krabicovitá silueta dalšího bavoráku, tentokrát M3 E30 ze seriálu DTM. A za jejím volantem nesedí nikdo menší než Johnny Cecotto, dnes sedmapadesátiletý Venezuelan, který závodil v MS motocyklů, ve formuli 1, v Le Mans a především dlouhá léta v závodech cestovních vozů s továrním BMW.
Ze svého umění nic neztratil – na výjezdu ze šikany už je hranatá M3 na úrovni mnohem silnější M1 a přestože nízký sporťák má výhodu o litr většího objemu, Cecotto už si svou výhodnější pozici do příští zatáčky udrží.Jak je možné, že se tak rozdílná auta jako BMW M1 někdejší série Procar a M3 E30 z šampionátu DTM ročníku 1990 potkají v jednom závodě? Odpovědí je 41. AvD Oldtimer Grand Prix Nürburgring, abychom citovali plné jméno tohoto podniku.
V roce 1973 se nejstarší německý autoklub AvD (Automobilclub von Deutschland, založený roku 1899 pod jménem Deutscher Automobilclub DAC) rozhodl uspořádat na Nürburgringu závody historických vozů. Z malého amatérského podniku se stala tradice, letošní 41. ročník přivítal přes 500 old a youngtimerů a více než 53 000 diváků.
Většina závodů se už před lety přesunula ze slavné Severní smyčky (Nordschleife) na bezpečnější a pro diváky přehledný moderní okruh Grand Prix. V „Zeleném pekle“ se odjel pouze páteční vytrvalostní závod cestovních a GT vozů a o víkendu pak demonstrační jízda vozu Porsche 956 jako připomínka výročí nejrychlejšího kdy zajetého kola na této trati – Stefan Bellof roku 1983 projel Severní smyčku za 6:11,3 min. a jako první a dosud jediný se tak dostal na průměrnou rychlost přes 200 km/h.
Naopak na nové trati nebyl klid ani chvilku, celkem deset kategorií vozů, každá po jednom tréninku a dvou závodech a k tomu několik demonstračních jízd zaplnilo víkendový program od rána do večera.Zlatým hřebem jsou samozřejmě formule 1 ze sedmdesátých a osmdesátých let, dodnes fascinujících nejen zvukem, ale i rychlostí. K vidění bylo několik Williamsů, Tyrrellů a Lotusů, objevily se i méně známé stroje jako Ensign, Hesketh nebo Amon.
Na opačném pólu stojí nejstarší kategorie „Pre 1940“, kde se utkávají Bugatti 35 a 37, Alfy Romeo 4C a 8C nebo původní tříkolky Morgan. Na moderní široké trati působí tito dědečci v první chvíli trochu nepatřičně, ale diváky rychle nadchne nasazení jejich jezdců a nádherný ryk motorů, tak odlišný od moderních vysokootáčkových agregátů. A aby byl styl dokonalý, tato kategorie měla rezervovaná místa v nejstarší části boxů, pocházejících z roku 1927.
Nescházely samozřejmě ani vozy Grand Prix z padesátých a šedesátých let, cestovní vozy, GT, „placky“ a menší formule všemožných kategorií. Kromě toho se v areálu okruhu a na přilehlých parkovištích konaly srazy značkových klubů, přičemž čestná místa měly vyhrazeny sponzorující značky jako třeba Alfa Romeo, BMW, Jaguar, ale též Opel a Porsche, Ferrari, Maserati a mezi nimi nechyběla ani německá specialita Isdera.
A komu by snad zelo v garáži prázdno a naopak konto přetékalo, měl šanci v aukci společnosti Coys. Vypisovat všechny skvosty nemá smysl, raději se podívejte na snímky v galerii nebo na stránky AVD.
„Go!“ – vykřikne startér a piloti vyrazí ke svým strojům. Nejdřív pár metrů po svých, protože tentokrát se kategorie závodních a GT vozů do roku výroby 1961 startuje stylem Le Mans. A pak už ti nejrychlejší naskakují do kabin, zakvílí startéry a posléze už je slyšet jen řev desítek motorů a občasné zaprotestování pneumatik, jak vozy vyráží ze svých míst. Vedení se ujímá Ferrari 250 GT, nazývané kvůli tvaru své zádi „Breadvan“, tedy něco jako „pekařská dodávka“. Za ním následuje Jaguar C-Type, maličký Lotus Eleven a další.
Máte-li ke starým strojů jen trochu vřelý vztah, tohle rozhodně za zhlédnutí stojí a i když jste to letos asi nestihli, snad vám naše galerie s více než 120 záběry alespoň trochu tu úžasnou atmosféru zprostředkuje.
Martin Svítil, foto: Petr Svítil
